Lukášek

Kdysi jsem k předávané známce z českého jazyka přidala jedné žákyni radu: Nikdy nikam raději nepiš, vždy telefonuj nebo jednej osobně.

Čas utíkal a já na tuto chvíli zapomněla až do chvíle, kdy se ve dveřích mé kanceláře objevila maminka s krásným kloučkem ve speciálním kočárku.

„Dobrý den, paní Růžičková. Ve škole jste mi říkala, že nemám nikam psát, proto jsem přišla poprosit o pomoc.“

Ukázalo se, že moje bývalá žákyně, ve škole nijak neexcelující, je dnes úžasnou matkou, která se sama stará o těžce postiženého syna Lukáše. Ačkoli od něj nikdy neuslyší slůvko mami, ačkoli si k ní Lukášek nikdy nepřiběhne pro pohlazení, velmi ho miluje s je velmi pečlivou a starostlivou matkou.

Během odpolední kávy jsme začaly přemýšlet o navršených problémech a v dalších dnech jsme je začaly řešit.

Osobním jednáním a díky žádosti Radě města Cheb jsme pomohli rodině vyměnit malý, zcela nevyhovující byt pro život matky s postiženým dítětem, které má své nároky za vhodnější. Následným jednáním se sponzory jsme byt upravili a vybavili.

Dnes, když jdu kolem, mám radost, že se na mne občas dívá za okny usměvavý Lukášek. Jsem ráda, že se naším prostřednictvím podařilo rodině zabezpečit důstojné bydlení.

Maminka Lukáška má, jako mnoho jí podobných, velmi slabé právní vědomí. Když jsem viděla každodenní život těch dvou, jak se matka snaží, udělaly jsme dohodu o právní pomoci, jakou děláme se všemi rodinami, sdílejícími podobný osud. Jsou totiž nad jejich síly některá jednání s úřady či jinými institucemi a tak na plnou moc vyřizujeme záležitosti, které by tyto úžasné maminky nezvládly nebo by jim byla zbytečnou zátěží v již tak nelehkém životě.

Říkám tomu zametat cestičku. Ony jdou cestou života samy, jsou silné, jsou skvělé mámy. Jen jim občas někdo klacek přes cestu přehodí. Ten zvedneme za ně.

Pomáháme takovým rodinám i finančně a materiálně. Finanční zabezpečení samoživitelek, které se starají o postižené dítě, je ze strany státu, mírně řečeno, nedostačující.

Kolik financí by takové dítě stálo stát, kdyby je matka svěřila do péče ústavu sociální péče?

Váží si stát rodin, které na sebe vzaly těžké břímě výchovy postiženého dítěte? Na tyto dvě otázky jsou dvě odpovědi: HODNĚ! a MÁLO!